Od roku 1993 nebo 1994 jsem věděl, že jednoho dne budu mít problémy s ledvinami. Onemocnění ledvin u mě tehdy vzniklo po jedné banální infekci.
Byl jsem v práci a poprvé jsem si všiml, že něco není v pořádku. Při zkouškách jsem nebyl schopný udržet se na nohou. Kolega mě odvezl domů, mysleli jsme, že si jen potřebuji trochu odpočinout. Mou ženu to ale znepokojilo: trvala na tom, abych šel k lékaři. Lékař mi udělal ultrazvuk a diagnostikoval polycystické onemocnění ledvin. Tehdy jsem ani nevěděl, že něco takového existuje! Můj lékař mě poslal k nefrologovi, který mi řekl, že se jedná o chromozomální onemocnění. Protokol: každoroční kontroly vývoje onemocnění, které se později změnily na šestiměsíční.
Nefrolog mě zpočátku ujišťoval, že do 50 nebo 60 let pravděpodobně žádnou léčbu nebudu potřebovat. Život je ale nepředvídatelný a léčba byla nutná mnohem dříve. Neustálá únava mě ubíjela. Když se na to podívám zpětně, vím, že důvodem byla neschopnost ledvin správně filtrovat krev.
V roce 2003 jsem se dostal na čekací listinu na dárcovskou transplantaci ledvin. Řekli mi, že v mezidobí budu muset chodit na dialýzu. Také jsem zjistil, že průměrná čekací doba na dárce s mojí krevní skupinou 0 je delší než u ostatních. Operace jsem se nebál. Věděl jsem, co mám očekávat, protože můj nefrolog se mnou probral veškeré podrobnosti, a tak jsem se rozhodl nestresovat se něčím, co nemohu ovlivnit. Také jsem si neustále připomínal, že samotné oznámení o dostupné ledvině nemusí znamenat záruku transplantace. Aby nefrologové mohli provést operaci, musí být splněno více podmínek současně.
